středa 19. září 2012

Běh - růženec pro sedavá zaměstnání

Asi každý zná růženec. Modlitbu, kdy člověk na delší dobu znehybní a nechá se vést pravidelným opakováním Zdrávasů blíž k Bohu.
Modlitba je to velmi stará, středověká. Pochází z doby, kdy naprostá většina obyvatel celý rok běhala okolo polností a zvířectva, jelikož se živila zemědělstvím. Jen v zimě této práce ubylo, ale i tak bylo tělo člověka v neustálém pohybu.
Dnes je naopak lidí v zemědělství velmi málo a i ti, kteří zůstali u manuálních povolání, mají k ruce všemožné nástroje, které jim práci ulehčují. Dokonce existují velké skupiny lidí, kteří mají takovou práci, po které je tělo bolí ne z přemíry pohybu, ale z jeho velkého nedostatku.
Přesně to byl také můj případ. Jako učitel se nasedím docela dost a jako učitel velmi rád pracující na počítači ještě víc. Říkejte mi potom: "Pojď, na dvacet minut ve svém volné čase si sedni a pomodli se Růženec." "Děkuji, nechci." (Předesílám, že proti němu nemám žádnou averzi, nikdo mě do něj nenutil a občas se ho sám dobrovolně modlím.)
Já jsem tedy už sedět nechtěl, a tak jsem se vydal do přírody. Běhat. No, upřímně řečeno nejprve funět, hekat, supět, posunovat se metodou kousek běh a kus chůze. Ale dočkal jsem se a po nějaké době jsem opravdu běhat začal s chutí a vděčností za ty chvíle, kdy člověk cítí teplo krajiny, nasává vůni lesa a poslouchá šustění trávy pod svými kroky.
A co bylo ještě důležitější, zjistil jsem, že běh nemá smysl jen pro mé tělo. Ten monotóní dusot nohou, nádech, výdech, nádech, výdech mi dokázal krásně vyčistit mysl od všech starostí. Najednou jsem měl v sobě spoustu místa pro Boha. Později jsem si uvědomil, že rytmus běhu účinkuje stejně jako korálky růžence. Připravují člověka na setkání s Bohem. Proto jsem začal běhu říkat růženec pro sedavá zaměstnání.

P. S. Asi mnoho z vás zná tento úryvek z Písma:

Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha.
1. Korintským 6, 19-20
 
Pokud si otevřete Bibli na tom místě a přečtete si celou šestou kapitolu, uvidíte, že sv. Pavel píše o tělu a o smilstvu. Mě to však vede trochu jinam. Jednak je naše tělo chrámem. Chrámy jsou většinou z kamene. A co naše tělo, je to kámen nebo spíš štrůdl? Druhá věc je: "Proto svým tělem oslavujte Boha." Dovolujeme našemu tělu, aby svého Stvořitele oslavovalo pohybem?
 
Lukáš Válka